V pondeli 26. listopadu
      Tento den byl pro nas nejdelsim dnem v nasem zivote. Trval 33 hodin, protože jsme letěli na zapad přes hranice casovych pasem. Nejrychleji se nam menil mistni cas, kdyz jsme se pohybovali blize k severnimu polu nad ostrovy Nova zeme. Prestoze jsme leteli stale v dennich hodinach, byla po vetsinu cesty tma. Za severnim polarnim kruhem je totiz v teto rocni dobe polarni noc.
      Rozlouceni s nasimi hostiteli se konalo v Tokiu na parkovisti u ptaciho muzea. Na posledni zastavku k benzinove pumpe se s nami prisel rozloucit jeste osobne i pan starosta mesta ABIKO.
      Letiste NARITA jiz bylo na dosah, asi hodinu jizdy autobusem. Odlet byl trochu zpozdeny, ale naladu kluku to nijak neovlivnilo. Za krasneho slunecneho dne jsme jeste spatrili z letadla posvatnou horu FUJI a vsichni kluci se usadili do kresel v letadle B 747. Cestou plne vyuzivali ochotnych sluzeb leteckeho personalu, ktery jim poskytoval dostatek piti a sladkych pochutin. Na obrazovkach pred kazdym sedadlem jsme mohli sledovat nejen trasu a zakladni informace o letu, ale i ruzne filmy a poslouchat hudbu.
      Na prestup v Londyne jsme meli asi 3 hodiny. Jeste posledni nakupy a B 737 nas prepravil domu do Prahy.
     Ke zpozdeni letu se jeste pridalo mensi zdrzeni pri vyrizovani formalit u poskozenych kufru. Nakonec jsme spolecne prosli branou z priletoveho prostoru. Netrpelivi rodice a nasi nejblizsi se jiz konecne dockali svych nevyspalych a utrmacenych, ale stastnych kluku.