ODLIŠNOSTI JAPONSKÝCH ZVYKŮ OD NAŠICH
A POKYNY PRO SETKÁNÍ S JAPONCI.

      1. Japonské zvyky, myšlení a japonský život je dost odlišný od našeho. Pro Evropana bývá toto zjištění dost překvapivé. Je třeba se na to předem připravit a poučit se. Zde jsou uvedeny některé z těchto odlišností.
      2. Při setkání se Japonci navzájem uklánějí. Hloubka a délka úklony je mírou úcty k druhému. V protokolu audiencí u císaře je předepsaná úklona až do pasu v délce 2 minut. Nejsou zvyklí si podávat ruku, ale vědí, že se to u nás dělá a tak se snaží přizpůsobovat se. Tolerance a vstřícné chování je jejich základním rysem. Náboženská tolerance jde tak daleko, že v Japonsku je oficiálně asi 89% buddhistů, 94% šintoistů, 5% křesťanů, 5% muslimů, a další náboženství.
      3. Dávání a přijímání dárků je důležitým společenským kontaktem. Dárek se musí dát z ruky do ruky (ne ho jen někam položit). Oba se při tom musí uklonit. Za dárek se má dvakrát poděkovat. Jednou hned a podruhé při příštím setkání. Důležitější než dárek bývá mnohdy jeho obal. Dárek je třeba oplatit dárkem přibližně stejné hodnoty. Oplatit jej levnějším nebo dražším dárkem je nevhodné až pro Japonce urážlivé.
      4. V hovoru je společensky nevhodné klást takové otázky, na které by druhý musel odpovědět nesouhlasně NE. Japonec zpravidla neřekne na žádný požadavek NE. Vždy hledá možnost jak vyhovět. Pro Evropana při služebním jednání to často způsobí zmatek. Když Japonec řekne ANO, neznamená to vždy souhlas, ale myslí tím: "Chápu to co říkáš".
      5. Když se Japonec s druhým na něčem domluví, tak to platí na 100 %. Nelze to pak už měnit. (I obchodní smlouvy se v Japonsku potvrzují prý jen ústně.) Pokud druhý smlouvu nedodrží, "ztratí tím svoji tvář" a už s ním nikdo příště nejedná.
      6. Japonská společnost je po staletí držena silným pocitem úcty. Císař je pro ně bohem. Žádný Japonec nikdy nemluví o císaři s uvedením jeho jména. Vždy jen "Jeho nejvyšší svatost…". Kalendářní roky počítají od začátku vlády císaře. Teď v roce 2007 je 19. rok éry HEISEI, císaře AKIHITO. Loajalita ke svým šéfům a k firmě kde pracují je nesmírně vysoká. Pracují stále bez nároku na dovolenou. Je běžné, že když je firma pošle na pracoviště daleko od domova, jsou ochotni dojíždět domů i jen jednou týdně.
      7. Japonskou společnost nedrží žádný "vyšší mravní princip". Neznají žádný "kategorický imperativ" tak jak jej zná západní židovská, křesťanská či islámská společnost. Nechápou pojem hříchu. To, co je pro ně mravní hrozbou je "STUD", který vede až k rituální sebevraždě (sepuku, harakiri). Názor kolektivu, okolí je pro Japonce rozhodující. Dělat něco špatného, když je nikdo nevidí není pro Japonce špatné.
      8. Japonci mají jiné praktické vnímání času než my. Židovsko křesťanská kultura vnímá čas jako úsečku. (Začátek a konec děje, procesu, nějaké akce, začátek a konec světa, … apod.) Japonci vnímají čas jako přímku či lépe jako kružnici. Nekonečnou přímku nelze celou pojmout, takže jediné co lze pochopit, je bod. Z toho pramení jejich přístup k plánování každé činnosti. Nechápou ji jako celek, ale jako postupně po sobě jdoucí body - okamžiky. Pro Japonce je podstatný DETAIL. Jak v praxi tak i v literatuře, hudbě, i ve výtvarném umění. Pro Evropana je až nesnesitelně únavné s Japonci plánovat společné akce detail po detailu. Při přípravě naší cesty bylo třeba 2 roky dopředu odpovídat až na 3 E-maily denně. Z našeho pohledu samé "zbytečnosti". Soustředění se na přítomný okamžik je vidět i v japonské gramatice, kde neexistuje minulý ani budoucí čas. Japonci mají také jiné vnímání příčinnosti a odpovědnosti za své činy než my. Neuvědomují si jak by spolu měly minulé činy a dnešní skutečnost souviset. Proto doposud nepochopili a neuznali proč by se mělo Japonsko omluvit za své válečné zločiny ze 2. světové války.
      9. Pro naše návštěvy v japonských domácnostech je důležité vědět, že mají jiné zvyky v přezouvání. Boty zvenku se musí zouvat hned u dveří a do prostor bytu (chodby, …) se chodí v přezůvkách. Do obytných prostor, pokojů s koberci, chodí bosi nebo v dalších přezůvkách. Na záchodě mají připraveny zvláštní přezůvky jen pro tuto místnost.
         V Japonsku se přezouvají i při příchodu do divadel a koncertních síní nebo do některých restaurací a samozřejmě všude ve školách. Mnohde mají pro návštěvníky připraveny přezůvky nebo tam chodí bosi.
      10. Také jejich zvyky v umývání je vhodné znát. Je známo, že japonské výpravy jsou postrachem evropských hotelů, protože vyplaví celá poschodí vodou. V Japonsku mají totiž v každé koupelně odtokový kanálek na podlaze. Každý Japonec se nejprve umyje na podlaze pomocí lavoru a sprchy. Vstoupit do vany neumytý považují za barbarství. Teprve až je čistý může jít relaxovat do horké vany. V Japonsku mívají horkou vodu ve vaně i týden, přikrytou izolačním poklopem. Každý den tam pak po sobě relaxují všichni členové rodiny.
      11. Pro společensky slušné chování je velmi důležité vědět, že smrkání je pro Japonce velmi neslušná činnost. Je dovoleno posmrkávat, vtahovat si "nudle" vdechováním, ale nesmí se na veřejnosti použít kapesník. Při rýmě každý nosí na obličeji přivázanou roušku. Setkávání s takto zahalenými lidmi na ulicích v obchodech a všude působí na Evropana dosti tajemně a podezřele.
      12. V Japonsku se jezdí na silnicích vlevo. Pravostranný provoz u nás může být pro Japonce i jako pro chodce, na přechodech našich křižovatek zpočátku nebezpečný, stejně jako pro nás levostranný provoz na ulicích v Japonsku. Světelné semafory jsou v Japonsku umístěny za křižovatkami. Někde mají na křižovatkách vyznačeny přechody pro chodce i v uhlopříčkovém směru.
      13. V Japonsku mají v elektrické síti napětí 110 V a jiný tvar zástrček. Stává se, že si koupí redukci na naše zástrčky, ale klidně tam zapojí svůj přístroj na 110 V. Je vhodné je na to upozornit.
      14. V prvních dnech po příjezdu může být problém s časovým posunem. V Japonsku se čas předbíhá o 8 hodin dříve než u nás.
      15. Výslovnost japonštiny je velmi snadná, ale je třeba znát několik zásad pro její přepis do latinky.
           - neexistuje souhláska L , nahrazuje se souhláskou R
           - dvojité W je samohláska a vyslovuje se jako v angličtině
           - souhlásky Š, Č se vyslovují měkčeji v přední části úst
           - souhláska H se vyslovuje měkčeji, trochu jako CH
           - souhláska F se vyslovuje s pootevřenými ústy (zuby se nedotýkají rtů)
           - samohláska U se používá pro neurčitý vokál AE (většinou se vůbec nečte)
           - zdvojené souhlásky se vyslovují opravdu zdvojeně
           - i výška tónu je někdy důležitá pro rozlišení významu slov
     Japonština nemá hlásky, ale slabiky. Proto Japonci neumí vyslovit jednotlivá písmena.
     Například nemá samotné R, ale má RA, RE, RI, RO, RU, atd. V angličtině si R a L pletou a zaměňují je navzájem jak je napadne.
     Jednou jsme byli v angličtině vyzváni slovy "LAN TU SKURU" abychom šli do školy. Byli jsme také zmateni, když nám hrdě hlásili, že jejich pěvecký sbor nese jméno po naší řece, která protéká Prahou. Jmenuje se MORUDARU . Po delší době jsme pochopili, že jde o MOLDAU. Když jsme jim vysvětlili, že česky je to VLTAVA, ptali se zda je správně VULTAVA nebo VLUTAVA.
      16. Psanou japonštinu není lehké se naučit ani za mnoho let. Mají 4 způsoby zápisu, dvě slabikové abecedy, HIRAGANA a KATAGANA. Dále to kombinují systémem znaků KANDŽI z čínštiny. Přepis pomocí latinky se nazývá ROMANDŽI. Pokud se cizinec naučí japonsky, ještě to neznamená, že bude umět správně mluvit. V Japonštině je nejtěžší umět v každé situaci správně vyjadřovat podřízenost vůči osobě s níž se mluví. Čeština má tykání a vykání, angličtina nemá ani to. V Japonštině mají více vzájemně nadřazených úrovní, pro které je nutno znát různé tvary ve všech druzích slov. V podstatných jménech, slovesech, …, dokonce i v číslovkách. Těchto úrovní (hovorových stylů) je několik. Důvěrný, uctivý, zdvořilý, formální a další.
      17. Stravování je další kapitolou, která znamená spoustu odlišností. Japonská kuchyně není tak rozmanitá jako čínská nebo francouzská. Hlavním pokrmem jsou syrové ryby, rýže, luštěniny, těstoviny z tmavé pohankové mouky, ovoce a zelenina. Protože jedí hůlkami a příborem neumí tak dobře zacházet, je pro ně nepřekonatelnou překážkou, když dostanou na talíř kus masa a mají si ho pokrájet. Některá naše jídla, jako např. sladký rýžový nákyp s ovocem neznají (o vepřo-knedlo-zelo ani nemluvě). Při používání hůlek se považuje za velmi nevhodné napichovat jídlo hůlkami. To se dělá jen symbolicky na pohřbu jako výraz úcty k zemřelému. Při jídle je obvyklé a dovolené hlasitě srkat, mlaskat a říhat.
      18. Pokud se Japonci s někým seznámí a spřátelí, je to přátelství na celý život. Je třeba počítat s tím, že pak stále píší a vrací se na návštěvu při každé další příležitosti.
      19. Výchova dětí je v Japonsku velmi tolerantní, ale jen do doby, kdy jdou do školy. Pak je nesmírně svazující a dost přísná. Rodiče vedou děti k tomu, že vybudovat si své postavení musí už od mateřské školy, aby se mohly dostat tam kam budou chtít.
      20. Uchází-li se někdo v Japonsku o zaměstnání, nelze přijít jen tak. Každý musí mít doporučení od někoho, koho tam znají. Bez doporučení nikdo nemá šanci, aby s ním jednali. Cizince mezi sebe zpravidla nepřijmou.
      21. Sňatek a rozvod nejsou v Japonsku právním aktem. Stačí to jen ohlásit na úřad. Většinou se sňatek slaví. V současné době je velkým problémem rozvodovost. Mnoho starších mužů zůstává ke konci života bez rodiny a bez pomoci. Ženy se celý život staraly o domácnost a muž jen nosil domů peníze. V důchodu je muž jen doma, peníze nenosí, nic doma neumí udělat a jen ženě překáží. Odcizení je tak velké, že se s ním rozvede.
      22. Pro Japonce je typický velmi kladný vztah k přírodě. U každého domu je zahrada s pečlivě ošetřovanými stromy, keři a květinami. Borovicím, tisům a tujím sestřihují jehličky, směřující dolu, aby větve získaly typický tvar zaoblených kopečků. Je společenským zvykem a slušností pochválit při návštěvě vzhled zahrady anebo aspoň zátiší s květinami, které bývá pečlivě naaranžováno do vázy v každé domácnosti.
      23. Japonci mají nesmírný zájem o vše cizí, protože jim to doporučil asi před 100 lety císař v období MEIDŽI, které následovalo po nechvalně známé 300-leté izolaci Japonska. Přesto zároveň udržují své dávné historické zvyky a tradice.
      24. Japonci nemají náš evropský smysl pro humor. Nechápou naše vtipy. V Japonsku např. nelze hrát operu Prodaná nevěsta, protože by Japonce pohoršovalo, že si tam dělají legraci z Vaška, postiženého koktavostí.
      25. Japonci mají trochu jiný metabolizmus při zažívání alkoholu než západní národy. Stačí jim malé pivo a už se motají po čtyřech. Oni to o sobě vědí a proto většinou alkohol nepijí.
      26. Některá důležitá japonská slova a fráze:
                                          Ano ……. HAI
                                          Ne ……… IIE
                                          Jedna, dvě, tři, … IČI, NI, SAN, …
                                          Dobrý den KONI ČI WA
                                          Dobré ráno OHAJÓ GOZAJMAS
                                          Dobrý večer KOMBA WA
                                          Dobrou noc OJASUMI NASAJ
                                          Na shledanou SAJONARA
                                          Promiňte GOMEN NASAI
                                          Není zač DÓ ITAŠIMAŠTE
                                          Poslužte si DÓZÓ
                                          Děkuji za nabídnutí DÓMÓ
                                          Děkuji ARIGATÓ
                                          Děkuji mnohokrát ARIGATÓ GOZAJMAS
                                          Naposledy vám děkuji ARIGATÓ GOZAJMAŠTA
                                          Pro uctivé oslovení se přidává za jméno ještě přípona …SAN